Nespavost je jedním z nejčastějších důvodů vyhledání lékařské péče. Přestože se jedná o obvyklou poruchu, bývá velice často podceňována a neadekvátně léčena.
Nespavostí nazýváme stav, kdy klient hodnotí svůj spánek jako obtížně dosažitelný, přerušovaný, krátký či celkově nedostatečný a neosvěžující. Rozeznáváme tři základní typy nespavosti, a to poruchu usínání, přerušovaný spánek a časné ranní buzení.
Dle délky trvání rozlišujeme přechodnou nespavost, trvající několik nocí, např. v obtížném životním období, krátkodobou nespavost trvající 1 až 4 týdny a chronickou nespavost, trvající déle než měsíc.
V léčbě nespavosti se uplatňuje farmakoterapie v kombinaci s edukací, důležité je osvojení si základů spánkové hygieny, uplatňuje se také psychoterapie a metody relaxace. Velmi často přichází do ambulance lidé stěžující si primárně na nespavost, u kterých je ale při vyšetření zjištěna například deprese či úzkost a poruchy spánku jsou příznakem tohoto základního onemocnění. Proto je vhodné, aby byl pacient s nespavostí důkladně psychiatricky i tělesně vyšetřen a nebyly pouze předepsány léky na nespavost, které daný základní problém neřeší.