Úzkostné poruchy se vyznačují záchvatovitými nebo kontinuálními stavy, při kterých se bez vázanosti na reálné nebezpečí objevují tělesné, vegetativní nebo psychické projevy strachu.
Mezi tělesné příznaky úzkosti nejčastěji patří obtížné dýchání, pocit dušení, bolesti na hrudníku, břišní nevolnost.
Vegetativními příznaky úzkosti bývají pocity bušení srdce, pocení, chvění nebo třes či sucho v ústech. Příznaky úzkosti týkající se psychického stavu zahrnují pocit závratě, mdloby, strach ze ztráty kontroly, strach ze „zešílení“, strach ze smrti, pocity, že objekty nejsou reálné (pocity derealizace), pocity, že jedinec je mimo, není zde skutečně (pocity depersonalizace).
Podle převládajících příznaků se úzkostné poruchy dělí dle kritérií do různých subtypů.
Mezi častěji diagnostikované patří panická porucha, kdy dominujícím příznakem jsou opakované záchvaty masivní úzkosti, které nejsou omezeny na žádnou konkrétní situaci. Častý je pocit bušení srdce, strach ze smrti.
Agorafobie se projevuje strachem z veřejných prostranství, z přeplněných míst, z cestování dopravními prostředky, z uzavřených prostor, jízdy výtahem atd.
Pro generalizovanou úzkostnou poruchu je typickým projevem všeobecná a trvalá úzkost, která není omezena na určité situace nebo objekty, ale týká se každodenních záležitostí a jejich zvládání. Sociální fobie se projevuje strachem ze sociálních situací, dochází k systematickému vyhýbání se těmto situacím. Toto vyhýbání se sice vede ke snížení úzkosti, ale za cenu ochuzení života. Mezi specifické fobie patři např. fobie z hmyzu, fobie z krve, zranění atd.
Mezi úzkostné poruchy se řadí také obsedantně – kompluzivní porucha, která je charakterizovaná nutkavými myšlenkami (obsesemi), které se proti vůli vtírají na mysl a způsobují svému nositeli výraznou úzkost, kterou se pak snaží zmírnit různými způsoby nutkavého chování (komvulzemi či rituály).
Úzkostné poruchy se léčí nejčastěji kombinací farmakoterapie a psychoterapie. Ve farmakoterapii upřednostňujeme nenávykové léky – většinou antidepresiva, viz. kapitola depresivní stavy. Léky dodávaný serotonin, případně další mediátory, jak bylo zmíněno, působí nejen antidepresivně, ale též proti úzkostem. Na přechodnou dobu či případné zhoršení stavu mohou být ordinovány léky ze skupiny benzodiazepinů.